Prinášame Vám ďalší z radu  rozhovorov s uznávanou odborníčkou v oblasti verejného obstarávania s dlhoročnou praxou v tomto odvetví, a to so zástupkyňou riaditeľa verejných zákaziek, centrálnych nákupov a právnej podpory a vedúcu projektu Strategické zadávání veřejných zakázek, pani Leonu Gergelovú Šteigrovú.

V rámci projektu „Zodpovedné verejné obstarávanie“ sa zameriavame na posilnenie princípu „hodnota za peniaze“ vo verejnom obstarávaní. Čo pre Vás tento princíp znamená a ako je možné ho dosiahnuť vo verejnom obstarávaní?

„Hodnota za peníze“ pro mě znamená, že postupuji „s péčí řádného hospodáře“ (jak praví náš zákon). Tj. snažím se postupovat dle 3E (nikoli jen jednoho „E“ ve smyslu nejlevnější nabídky), domýšlím dopady nákupu (a ty jednoznačně směřují vůči společenosti – tj. lidem a firmám – a vůči životnímu prostředí), promítám do svých investic své hlavní priority a hodnoty (např. sociální soudržnost, místní ekonomika, čistota ovzduší, apod.). Jednoduše - chci získat to nejlepší na trhu a současně si uvědomuji, že svými nákupy trh formuji (jednoduše řečeno, vysílám trhu svými podmínkami signál, zda mi jde jen o cenu, nebo mi záleží i na dalších dopadech výroby, služby či stavební práce).

V rámci „dobrého verejného obstarávania“ sa v poslednom období tlačí do popredia nutnosť kladenia dôrazu na prípravnú fázu pred vyhlásením verejného obstarávania, ako napr. inštitút prípravných trhových konzultácií. Aké máte skúsenosti s týmto inštitútom a aké v ňom vidíte pozitíva pre proces a výsledok verejného obstarávania.

Komunikace s trhem, resp. potenciálními dodavateli před vyhlášením veřejné zakázky je alfou a omegou veřejného zadávání. Procházela jsem si naše příklady nejlepší praxe v ČR a vždy jim předcházely předběžné tržní konzultace („PTK“), u některých dokonce i akce typu „Meet the buyer“. Z mého pohledu odpovědné veřejné zadávání je postaveno na respektu vůči expertýze trhu – pro firmy je nabídka nejlepšího produktu otázkou konkurenční výhody. Vždy tak budou o krok dál než zadavatel u svého počítače. Pamatuji si, že zhruba před pěti lety, v počátcích účinnosti nového zákona o zadávání veřejných zakázek, panovaly obavy a nejistota okolo PTK. Kolegové ze zahraničí nám představovali akce typu „Meet the buyer“, což se nám jevilo úplně vzdálené. Nicméně posun je obrovský – nyní již nezaznamenávám zpochybňování těchto institutů, spíše narážíme na další problém v naší zakázkové kultuře – tj. podceňování času pro přípravu veřejné zakázky (mnohdy slýchám, že „PTK nestíháme, musíme zakázku vyhlásit“). Vezmeme-li zahraniční praxi, máme zatím obrácené priority – namísto důrazu na časovou dotaci do přípravy veřejné zakázky a následně do contract managementu (po podpisu smlouvy), klademe hlavní pozornost na průběh zadávacího řízení, což by ale měl být spíše jen formalizovaný proces mezi dvěma důležitými momenty.    

Vedeli by ste identifikovať aj nedostatky tohto inštitútu a možno na základe svojich bohatých skúseností načrtnúť niektoré riešenia ?

Osobně jsem ráda, že PTK nemáme sešněrované metodikami, neboť by nám vznikl nový formalizovaný proces. Dikce zákona (resp. směrnice) mi přijde úplně dostatečná – staví jasné mantinely. V dalším se již řídíme hlavně zásadami a snahou být maximálně otevření. Snažíme se, aby o našich PTK vědělo co nejvíce subjektů, aby jich na PTK přišlo co nejvíce, všude zveřejňujeme jak pozvánku s popisem dané zakázky a diskusními okruhy, tak i následně prezentaci a zápis. Právě otevřenost a transparentnost je podle mě lék na řadu obav.

Co vnímám, že evokuje obavy, je skutečnost, že se najednou lidé, kteří dosud byli schováni jen za papírem a elektronickou komunikací, mají střetnout a diskutovat se skutečnými lidmi z firem. Tento moment otevírá jinou diskusi – o prefosionalizaci našich nákupních týmů.

V prípade, že ste využili prípravné trhové konzultácie v praxi, vedeli by ste si spomenúť na príklad, keď Vám jeden z účastníkov poskytol informáciu, ktorá Vám naozaj pomohla pri opise predmetu zákazky alebo vďaka ktorej sa Vám podarilo dosiahnuť úsporu alebo inak výrazne pomohla výsledku verejného obstarávania?

Naopak bych řekla, že se nám zatím nestalo, že bychom se nedozvěděli nic zajímavého či důležitého. Vždy zazní informace, na které jsme nemysleli nebo jsme jim nepřikládali adekvátní důraz. Vzpomenu-li na jedny z prvních v roce 2016, jednalo se o přehodnocení nastavení rámcové dohody ze 3 na 1 rok. Co bylo ale možná důležitější – měli jsme možnost vysvětlit si, co je pro nás opravdu důležité, jak na věc nahlížíme, apod. Právě vzájemné pochopení a budování důvěry je stejně důležité, jako získání informace pro úpravu zadávací dokumentace.

Nadto bych zmínila další novinku, která vede právě k budování důvěry. Kolegové z brněnských univerzit realizují i konzultace po podpisu smlouvy s firmami, které neuspěly. Cílem je, aby i neúspěšní účastníci pochopili, proč zadavatel upřednostnil určité řešení, jak proběhlo vyhodnocení, z čeho se poučit do budoucna. Pro dlouhodobou spolupráci toto považuji za další skvělý nástroj.

V čom vidíte najväčší prínos využívania iných kritérií ako najnižšia cena pre dobrý výsledok verejného obstarávania?

U řady předmětů plnění vidíme, jaký dopad mělo dlouholeté využívání ceny jako jediného hodnotícího kritéria. Trh se přizpůsobil – tj. našel si cesty, jak zadavateli nabídnout to, oč žádal – tj. nejnižší cenu. U zakázek postavených na méně kvalifikované práci (např. ostraha, úklid, ale i stavební práce) vidíme, že kam jsme se touto „politikou“ dostali – řešíme nekvalitní plnění, vysokou fluktuaci zaměstnanců, nespokojenost zaměstnanců (či bychom si přáli lepší zaměstnance plnící veřejnou zakázku), ale i nedodržování základních principů zákoníku práce. A nyní složitě hledáme cesty, jak mechanizmy, které si dodavatelé vybudovali ve snaze nabídnout nízkou cenu, vrátit směrem k důstojným pracovním podmínkám, kvalitě, atd. 

Odpovědné veřejné zadávání nyní otevírá prostor pro nové (udržitelnější) dodávky, zelené aspekty ve stavebnictví, zohledňování etických aspektů, férové a bezpečné práce, atd. Právě propsání těchto aspektů do hodnocení považujeme za ideální – neboť tím motivujeme rodící se trh k posunu ve směru k udržitelným (tj. zeleným i sociálním) řešením. Stanovovat si tyto aspekty jako samotné podmínky plnění může být předčasné (a tím diskriminující), pokud trh není připraven.

Vedeli by ste uviesť aspoň rámcovo detaily 1 zákazky z vašej bohatej profesionálnej kariéry, v ktorej ste využili iné kritériá ako najnižšia cena a bola by vynikajúcou inšpiráciou pre ostatných verejných obstarávateľov ?

Takovýchto veřejných zakázek je celá řada, snažíme se je zviditelňovat na webu sovz.cz . Aktuálně bych zmínila zakázky na svoz komunálního odpadu u dvou brněnských univerzit. Celý popis jejich přístupu je velmi zajímavý – samozřejmostí je PTK, ale klíčová byla i spolupráce s experty, pochopení, že klíčové v této oblasti je zamezení vzniku odpadu a nakládání s ním, nikoli sledovat emise svozových aut, atd.). Finální nastavení kritérií bylo: nabídková cena 50 %, způsob nakládání s odpadem – materiálové využití 25 %, jiné než materiálové využití (tj. reálně spalovna) 15 %, technologická úroveň vozidel 10 %.

Ze sociálního hlediska pak vysoce hodnotím zakázky, kde se téma důstojných pracovních podmínek stalo kritériem hodnocení nabídek – ve vztahu k hodnocení zaručené mzdy pracovníků, jejich fluktuace, zajištění bezpečnosti, atd.

V rámci nastavovania, resp. vyhodnocovania iných kritérií ako najnižšia cena býva predmetom častej diskusie „objektívnosť/subjektívnosť“ vyhodnocovania jednotlivých sub-kritérií. Máte odporúčania pre ostatných verejných obstarávateľov ako sa zamýšľať nad týmto aspektom a ako mu poprípade predísť?

Toto je nekončící téma i u nás zejména u dotovaných zakázek, kde se stává, že co kontrolor, to názor. Pokud ale zadavatel zakázku dobře připravil (a jsme zpět u PTK a u adekvátního času na přípravu zakázky) a dobře ví, co chce, přičemž respektuje základní zásady pro hodnocení nabídek, věřím, že se jedná o nejlepší nástroj diskuse ustát.

Ďalšou častou témou diskusie býva nastavenie jednotlivých váh pre sub-kritéria. Na základe Vašich skúseností viete odporučiť metódu, proces alebo postup, ktorý Vám priniesol dobré výsledky?

Na tuto otázku bych opravdu musela odpovídat až příliš obecně. Závisí na předmětu plnění, účelu veřejné zakázky, atd. Ale zmínila bych jednu věc – při diskusích s kolegy z Velké Británie, která v těchto aspektech byla velmi pokročilá ještě před odchodem z EU, nám bylo vysvětleno, že samotný sociální aspekt získává váhu kolem 15 %. To není mnoho. Důležité ale bylo, že zbylých 85 % nebylo pouze cenové kritérium, ale jednalo se o rozpad do x dalších kritérií, kvalitativních, cirkulárních, zelených, atd. Tím chci říci, že ta správná cesta vždy povede přes úvodní úvahu o účelu veřejné zakázky – co vše je pro mě podstatné. A o to vše by se měl ideálně trh utkat. Tím se dostávám i k metodě k Best value, která je právě zaměřena na soutěž potenciálních dodavatelů o to, kdo lépe naplní účel veřejné zakázky (plus další kritéria). Příklady Vysokého učení technického v Brně, jak v rámci této metody zakomponovali i aspekty odpovědného zadávání, jsou opravdu inspirativní (konkrétně se jednalo o veřejné zakázky na ostrahu a stavební práce). 

Keby ste mohli dať našim verejným obstarávateľom len jednu radu, aká by bola ?

Možná se někomu může jevit, že říkáme spoustu rádoby chytrých doporučení, ale reálná zakázková praxe je o něčem jiném. Ano. Vybudovali jsme si přesně formalizované procesy, školíme se na detailní výklady jednotlivých § zákona. V tomto máme stejnou kulturu zadávání veřejných zakázek. V zahraničí však vidíme, že trendy jdou směrem ke strategickému, udržitelnému zadávání, profesionalizaci a digitalizaci. Dobrou zprávou je, že touto cestou se postupně vydává celá žada zadavatelů, u nichž je možné hledat inspiraci a nevymýšlet kolo. Mohu-li alespoň trochu přispět i já, budu ráda, pokud i vám web sovz.cz nabídne inspiraci.

Ďakujeme za rozhovor :)